Autor: Petr Skalník
This paper attempts to define the criteria under which African chiefs can be facilitators and watchdogs of democratic governance in modern post-colonial states. It argues that only chiefs who manage to observe the moral imperatives that derive from the past can promote their subjects into citizens of the modern states without losing the continuity of their identity.
It discusses and determines what kind of African chiefs have been true brokers of democratic political culture and thus function as actors of modern political life without necessarily getting bogged down in party political bickering and political corruption which makes many African modern post-colonial states so unstable and authoritarian. Chiefs’ authority is based on moral and supernatural precepts and relies on the support and trust of the people. The grassroot and consensus character of chieftaincy is the guarantee of democratic governance both within chiefdoms and beyond. Chiefs are or can be watchdogs of democracy without being elected. This paradox of hereditary recruitment and ability to act democratically is a specific feature of modern African politics.
Autor: Josef Kandert
V průběhu 19. století se museli nejen súdánští muslimové, ale i muslimové obývající celý Přední Východ, vyrovnávat s narůstajícím vlivem Evropanů a tedy i s jistou emancipací místních křesťanských církví, které znala Evropa jako východní křesťany. Evropský mocenský tlak vyústil na jedné straně ve sjednocující proud různých muslimských náboženských skupin a bratrstev, na druhé straně vyvolal vzrůstající nepřátelství muslimské většiny vůči křesťanským minoritám. Něco podobného se začalo odehrávat i v Súdánu, poté, co se zde prosadila egyptská, respektive egyptsko-evropská vláda. Na severu se vzrůstající vliv egyptských a evropských vetřelců setkával s nelibostí většinového muslimského obyvatelstva, které vidělo jak v křesťanských misionářích, tak mravech egyptských hodnostářů ohrožení svého náboženství a svých morálních hodnot. V této době vystoupil Muhammad Ahmad ibn Abdalláh (narozený 12. srpna 1844), později označovaný jako Mahdí, tedy „bohem správně vedený“. Myšlenka ekonomické a společenské rovnosti hrála v jeho učení důležitou roli; odkazovala na jednu ze súr Koránu, kde se uvádí, že i poslední otrok je roven chalífovi. Na symbolické rovině byla tato ekonomická rovnost například vyjádřena v oděvu Mahdího stoupenců, kteří nosili svrchní košile s našitými barevnými záplatami jako znamením chudoby. Myšlenka nového uspořádání poměrů v Súdánu získávala stále více stoupenců, až dospěla centrální, chartúmská, vláda k názoru, že je třeba proti Mahdímu a jeho skupině věřících vojensky vystoupit a zlikvidovat je. Vojenský konflikt ale skončil vítězstvím mahdistů a vznikem nového státu, který přetrval patnáct let. Britské tažení proti vojskům chalífátu, v evropském chápání proti mahdistickým povstalcům, započalo roku 1897 výpadem přes hranice Egypta. Po několika menších střetnutí, v nichž byla vojska mahdistů donucena ustupovat na jih, k hlavnímu městu, došlo 2. září 1898 k rozhodujícímu střetnutí u Omdurmánu. Armáda chalífátu byla zdecimována o desítky tisíc bojovníků a Britové obnovili svou kontrolu nad Súdánem. Vojáci vítězné, britské armády si při návratu s sebou vezli celou řadu suvenýrů, zejména trofejních zbraní, a to zejména mečů, praporů a dýk. Dnes je vyhledáme jak v soukromých sbírkách, tak i v muzeích. V České republice jsou největší sbírky těchto zbraní uloženy v Náprstkově muzeu v Praze, v Městském muzeu v Moravské Třebové a ve sbírkách zámku Opočno; jednotlivosti a drobné soubory se nachází i v dalších českých a moravských muzeích a galeriích.
Autor: Hana Horáková
Cílem tohoto textu je zachytit podstatu dvou odlišných pohledů na africkou budoucnost: makro-sociálního a mikro-sociálního. Stěžejní důraz je kladen na makro-sociální image budoucí Afriky, jenž je interpretován jako mocenský nástroj k prosazení specifického vidění afrického kontinentu. V centru zájmu je jednak popsat určitou soustavu idejí, které stojí za utvářením projekcí budoucí Afriky, jednak identifikovat nejvýznamnější držitele tohoto druhu vědění. Je argumentováno, že tyto projekce stojí na binární opozici mezi dvěma kulturně a civilizačně nesouměřitelnými entitami – vyspělým Západem a zaostalou Afrikou – a zosobňují tak víru v oprávněnost zastupovat Afriku a Afričany díky svému nadřazenému ontologickému postavení. Teoretickým rámcem pro pochopení způsobu, jak je konstruována budoucnost Afriky v makro-sociální perspektivě, je postkoloniálně orientovaná kritika západní epistemologie. Text rozvíjí výchozí předpoklad, že bez studia orientalismu jako diskursu nelze porozumět systémovému přístupu, jímž evropská kultura poosvícenské doby Orient ovládla, a dokonce jej sama politicky, sociologicky, vojensky, ideologicky, vědecky a umělecky vytvářela.
Autor: Jiří Ščučka
Obyvatelé povodí řeky Kwango, v dnešní jihozápadní Demokratické republice Kongo a severní Angole, tradičně praktikovali mužské iniciační rituály „mukanda“. Hlavním smyslem tohoto komplexu rituálních a výchovných procedur bylo připravit chlapce na budoucí život dospělých mužů. Instituce mukanda byla spojena s ochrannými kouzly a rituály, které iniciantům zajišťovaly zdraví, bezpečí a zejména budoucí sexuální potenci a plodnost. Rituální specialisté používali soubory magických prostředků, jejichž významnou součástí byly i různé typy masek. Charakteristické formy, symbolika, spirituální a sociální význam i estetický rámec masek a maskovaných rituálů, představují regionálně specifický kulturní fenomén, souhrnně označovaný jako „mukanda masking complex“. Článek stručně přibližuje podstatu a průběh iniciace mukanda v její tradiční podobě typické pro etnika z povodí řeky Kwango a podrobněji představuje hlavní atributy, významy a funkce iniciačních masek. Pozornost je věnována také kulturním a historickým faktorům, které během 20. století přispěly k postupnému vymizení iniciačních rituálů a maskovaných představení v regionu.
Autorka: Alexandra Anzid Kollárová
On Representation, Cultural Appropriation and The Ethics of Artistic Collaborations in The Postcolonial Context of Morocco presents an ethnographical textual output which aims to critically examine the role of Western and Westernised cultural actors and institutionalised structures in which expertise on non-Western art production is embedded. It follows the ‘recent’ dynamics in the field of Moroccan visual art production in situ as witnessed between the years 2017 and 2020, but doesn’t follow the present arrangements as an objective, rather, it looks back into the historical context of original power components and hegemonic colonial structures. The author argues that it is ‘the past’ that significantly co-creates ‘the present’ as if on the old remnants the whole new foundation is being built.
Autor: Petr Buchtyar
Tato studie se zabývá bezpečnostní situací a protiteroristickými aktivitami v oblasti Sahary. Práce se bude detailněji zabývat několika hlavními tématy tohoto konfliktu. Nebudeme se zde pouze věnovat popisu jednotlivých zemí, ale podrobněji prozkoumáme vliv různých etnik. Tato studie se však nebude zabývat teoretickým zakotvením principu etnicity, ale bude se snažit vysvětlit, jak v kontextu bezpečnosti na Sahaře je důležité být součásti rodiny, klanu, kmene (chápán zde jako základní politická organizační jednotka, v angličtině tribe, arabsky ‘ašíra, francouzsky tribu) či celé konfederace. Bez těchto znalostí se nelze seriózně bezpečnostními otázkami na Sahaře zabývat. Protože se pokusíme pokrýt co nejvíce geografických oblastí, detailní analýzy v některých případech nebudou možné. Studie rovněž opakovaně narazí na kontroverzní teorie vynikajícího znalce alžírské Sahary, britského sociálního antropologa Jeremyho Keenana. Jeho znalosti klíčových událostí i postav jsou značné, ale příliš nejsou mimo anglicky mluvící země známy ani doceněny. Práce se především bude věnovat vývoji za posledních deset let v oblasti sahající na východ od Mauritánie, přes jižní Alžírsko, severní Mali, severní Niger, jižní Libyi a Čad.
Autoři: Jaroslav Kříž, Daniel Hájek
Článek stručně připomíná osobnost viktoriánského učence a dobrodruha Richarda Francise Burtona a jeho zájem o kultury „Orientu“ a problematiku sexuality. V orientálním diskurzu bývá Orient tradičně spojován se smyslností a požitkářstvím. Burtonův zájem o tyto oblasti, ve smyslu geografickém i přeneseně coby oblasti zkoumání, však má hlubší kořeny než pouhé zaujetí kuriózními zvyky „barbarů,“ či zakázaným ovocem ve smyslu jungovského stínu. Píše o sexualitě, a zejména té, mezi příslušníky téhož pohlaví, nezaujatě, možno říci vědecky, což se vymyká tehdejšímu obecnému přesvědčení, že homosexualita je hřích, nemoc duše, neboli že se jedná o morální problém. Mimo to, ač sám ženat celý život s jednou ženou, vyslovoval se otevřeně o přednostech mnohoženství, což z něj činilo postavu značně kontroverzní.
Autoři: Barbora Půtová, Václav Soukup
Předmětem studie je prezentace výsledků kvalitativního empirického výzkumu realizovaného v letech 2018 až 2020 v rámci projektu Řeč materiálu: Tradiční řemeslné technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl. Cílovou skupinou byli řemeslníci a restaurátoři aktivně působících v oborech uměleckých řemesel na území České republiky.
K hlavním cílům výzkumu patřilo identifikovat příčiny a faktory, které jsou zdrojem transmise, modifikace nebo zániku tradičních řemeslných technologií. V úvodu studie je představen historický vývoj uměleckých řemesel od 50. let 20. století do roku 1992. Následně je popsán výzkum, který umožnil provést deskripci, analýzu a interpretaci situace a postojů, které od roku 1992 převládají k ochraně, zachování nebo dalšího rozvoje řemeslných technologií a uměleckořemeslných oborů. Studie systematicky mapuje bariéry, jež brání v předávání řemeslných znalostí a technologických postupů z generace na generaci. V závěru studie jsou prezentovány jak hrozby, tak příležitosti a možná řešení, která mohou přispět k uchování a dalšímu rozvoji řemeslných technologií a uměleckořemeslných oborů.
Tvorba webu TripOn Digital | Mobilní aplikace PepiApp | LED panely DigiDay
článek ke stažení