The Journal of Culture 2/2017

Autor: PhDr. Vít Erban, Ph.D.

Jednou z nejznámějších pověstí města Českých Budějovic je pověst vztahující se k bludnému kameni, který se nachází na hlavním náměstí. Tato pověst je pozoruhodná tím, že má reálný historický základ. Její jádro bylo v průběhu staletí zachyceno v městských kronikách a později též rozvinuto v celé řadě literárních zpracování. Cílem stati je především komparace jednotlivých verzí pověsti a sledování postupného rozvoje narativních postupů, témat a motivů. Příběh této pověsti demonstruje některé obecně platné principy toho, jak se pověsti udržují či přežívají a jak začínají žít svým „druhým životem“. Z komparativní analýzy vyplývá, že literární zpracování původně ústně tradované pověsti nemusí znamenat její definitivní ustálení, nýbrž může pověst obohacovat o řadu dalších a nových, dosud nepovšimnutých aspektů a stát se tak zdrojem její další dynamiky. Z hlediska antropologie města příběh této pověsti ukazuje, jak místní pověsti spoluvytvářejí historickou paměť a identitu místa/města prostřednictvím interpretace trvale sporných, nejednoznačných nebo konfliktních dějinných okamžiků.

Autor: Mgr. Karolína Drcmánková

Cílem předkládaného textu je aplikace poznatků z analytické filosofie 20. století (Quine, Davidson), zejména potom principu vstřícnosti, do metodologie kulturní antropologie zakládající se na interpretativním přístupu ke zkoumání sociálních aktérů. Interpretativní přístupy se opírají především o myšlenku kulturního relativismu. Text poukazuje na nedostatky interpretativních přístupů v souvislosti s problémem překladu a porozumění v antropologickém výzkumu. Zaměřuje se především na kritiku pojmového a epistemického relativismu. Cílem je představit princip vstřícnosti jako korektiv správné interpretace, usnadňující porozumění a lepší interpretaci myšlenek druhých, a zdůraznit jeho význam pro interpretativní metodologii antropologického výzkumu.

Autor: PhDr. Barbora Půtová, Ph.D. et Ph.D., Mgr. Jana Jiroušková, CSc.

The paper deals with Kabyle pottery perceived as evidence of traditional Berber craftsmanship and artwork in today's Algeria. The paper describes and analyses the manufacturing phases of Kabyle pottery and its typology and motifs. Special attention is paid to Kabyle women who are the main manufacturers of the pottery. The manufacture of Kabyle pottery is, in many aspects, subject to taboo and it is passed over from mothers to daughters. Women learnt its technology and practical skills through oral tradition and everyday experience. Therefore, Kabyle pottery exhibits a specific female penmanship and reveals mentality of Kabyle women and secret knowledge hidden inside the traditional society.

Autor: Mgr. Zdeňka Nerudová, Ph.D.

Téma vizuální antropologie lze uchopit mnoha způsoby. Já jsem použila poněkud dvojznačný název, jehož cílem má být pouze jediné: pokusit se čtenáři přiblížit časopis Anthropologie – International Journal of Human Diversity and Evolution ‒ v kontextu vývoje antropologického zobrazování, přesněji prostorové rekonstrukce podoby člověka. Antropologie, věda zkoumající člověka v nejširším možném smyslu, je ve své původní podstatě striktní obor, neboť obvykle pracuje pouze s měřitelnými – exaktními – daty, které musí nějakým způsobem interpretovat a prezentovat. Stejně jako v dalších oborech je ale prezentace výsledků výzkumů složitá. Existují však případy, kdy jsou data natolik přitažlivá, že je chce a může přiblížit nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Atraktivita nálezu je dána nejen jeho odborným významem, ale i tím, jak láká nejširší veřejnost a zájem médií. Ilustrativním příkladem může být nález Ötziho na italsko-rakouské hranici v Alpách, učiněný roku 1991, jenž stále poskytuje nejen nové vědecké informace, ale zároveň si udržuje jakousi svoji auru tajemna, kterou veřejnost podvědomě vnímá. Jednou z mnoha forem interpretací či prezentací zajímavého antropologického nálezu může být rekonstrukce buď celého těla, nebo některé jeho části. Poměrně často se proto můžeme setkat s rekonstrukcí hlavy zemřelého s doplněním nedochovaných měkkých tkání obličeje. Model hlavy je rychleji a levněji proveditelný než celé tělo, ale svoji roli sehrává i to, že podoba tváře zemřelého je pro nás o něco důležitější než zbytek jeho postkraniálního skeletu.

Autor: doc. PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětem studie je teoretická analýza antropologie jako holistické komparativní a interdisciplinární vědy o člověku a kultuře. Pozornost je věnována vývojovým proměnám antropologických teorií člověka a kultury. Cílem studie je prezentovat obecnou antropologii jako syntetickou disciplínu, která se zabývá výzkumem biologické a kulturní variability lidstva.

Autor: doc. PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětem studie je teoretická analýza pojmu kultura jako základní gnoseologické kategorie kulturní antropologie. Pozornost je věnována typologii pojmu kultura a jeho využití pro studium člověka, společnosti a kultury. V ohnisku teoretické analýzy je fenomén biologické a kulturní adaptace lidského rodu. Důraz je dále kladen na přínos kulturní ekologie pro studium člověka a kulturní evoluci lidstva a její negativní důsledky pro životní prostředí. Kultura je zde popsána v intencích kulturního fatalismu.

Autor: doc. PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětem studie je teoretická analýza symbolické báze kultury. V ohnisku deskripce bude problematika symbolů a významů jako atributu lidské kultury. Člověk bude prezentován jako Homo symbolicus, který se prostřednictvím užívání znaků ocitl ve světě kyberkultury. Ve studii bude proto dále vystižena kyberantropologie jako relativně nová antropologická disciplína, jež se zaměřuje na informační a komunikační technologie, kyberprostor a sdílený způsob života uživatelů informačních systémů.

Autor: doc. PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětem studie je analýza fenoménu smrti v dějinách výtvarného umění. Zvláštní pozornost bude věnována symbolickému poselství konkrétních soch a obrazů glorifikujících smrt v konkrétním historickém a kulturním kontextu. Na příkladu sedmi výtvarných děl bude (de)tabuizována smrt jako kulturní konstrukt a příběh o lidské transcendenci.

Autor: doc. PhDr. Václav Soukup, CSc.

Předmětem studie bude teoretická analýza rošťáčtí a humorné dimenze příběhů hrdiny indiánských mýtů s cílem představit jej jako trikstra. S fenoménem trikstra a s ním spjatými atributy je možné se setkat v různých světových kulturách v historickém čase i geografickém prostoru. Trikstr je hrdinou, demiurgem, ničitelem, poživačným šprýmařem, zlomyslným pokušitelem, veselým rošťákem, nerozvážným dobrodruhem i ušlechtilým a pošetilým snílkem. Základním atributem jeho osobnosti je ale zejména skutečnost, že je to šibal, který v cestě za uspokojením svých snů a potřeb neváhá podvádět, lhát, krást, svádět, rouhat se, znesvěcovat nebo transformovat realitu. Mezi jeho typické osobnostní rysy patří domýšlivost, prolhanost a mazanost, kterou neváhá použít proti svým přátelům i nepřátelům. Trikstr jako neúnavný poutník a věčný břídil je ale v mytologických příbězích často i obětí svých vlastních triků, naivity a hloupostí. Trikstrovy činy představují pestrý kaleidoskop vzájemně protikladných aktivit, v nichž vystupuje jak v roli tvůrce, dobrodince, ušlechtilého hrdiny, zabijáka netvorů a ochránce lidí, tak v roli mazaného podvodníka, pachatele obscénních činů, zloděje, vraha, kouzelníka, svůdce, kanibala i hlupáka. Osobnost trikstra je ukázkou „groteskního dualismu“, ve kterém se prolíná živočišnost s božstvím, ušlechtilost s podlostí a tragičnost s komikou.