Autor: Prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc.

Autor interpretuje kulturu z hlediska evoluční ontologie. Uvádí, že řecká filosofie byla sice ontologií, ale že ke struktuře přírody i tehdejší kultura byla přezíravá. Dnešní zvýšená teoretická pozornost věnovaná přírodě (tj. systému, který jsme nevytvořili) podle autora kontrastuje s malým vědeckým zájmem o kulturu (tj. o systém, který jsme vytvořili). Kulturu pojímá jako výtvor člověka, jako mladý uměle vytvořený systém uvnitř staršího, přirozeně vzniklého systému přírody. Připomíná, nejen existenciální závislost kultury na přírodě a protipřírodní orientaci nynější kultury, ale i fakt že kulturní systém svůj hostitelský přírodní systém nebezpečně pustoší. Kulturu přitom považuje za nebiologický systém s vlastní vnitřní informací, jíž ovšem není informace genetická, nýbrž informace pojmová, společenská duchovní kultura. Autor uvádí dva hlavní způsoby, jimiž lidskou aktivitou vznikají kulturní struktury: 1. historicky starší nepřímý způsob, kdy tyto struktury vznikají bez scénáře, tj. historickou sukcesí (např. společenské instituce a etnické jazyky); 2. dnes převládající způsob přímý, kdy tyto struktury vznikají jako realizace scénáře, tj. jako struktury informačně předepsané (např. materiální kultura a technika). Hájí názor, že patrně jen starší nepřímý způsob, podřízený biosféře a obecnému hledisku lidského zdraví a štěstí, může integrovat parciální a způsob přímý (informačně předepsaný), který podléhá diktátu dílčí vědecké, technologické a ekonomické racionality. Lidský druh přitom není odpovědný za přírodu, kterou nevytvořil a které plně nerozumí. Je naopak odpovědný za kulturu, za své dílo, jímž Zemi nevratným způsobem pustoší. Autor proto v závěru naznačuje potřebu biofilní transformace nynější protipřírodní kultury.

článek ke stažení