Autor: Mgr. Zdeňka Nerudová, Ph.D.

Téma vizuální antropologie lze uchopit mnoha způsoby. Já jsem použila poněkud dvojznačný název, jehož cílem má být pouze jediné: pokusit se čtenáři přiblížit časopis Anthropologie – International Journal of Human Diversity and Evolution ‒ v kontextu vývoje antropologického zobrazování, přesněji prostorové rekonstrukce podoby člověka. Antropologie, věda zkoumající člověka v nejširším možném smyslu, je ve své původní podstatě striktní obor, neboť obvykle pracuje pouze s měřitelnými – exaktními – daty, které musí nějakým způsobem interpretovat a prezentovat. Stejně jako v dalších oborech je ale prezentace výsledků výzkumů složitá. Existují však případy, kdy jsou data natolik přitažlivá, že je chce a může přiblížit nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Atraktivita nálezu je dána nejen jeho odborným významem, ale i tím, jak láká nejširší veřejnost a zájem médií. Ilustrativním příkladem může být nález Ötziho na italsko-rakouské hranici v Alpách, učiněný roku 1991, jenž stále poskytuje nejen nové vědecké informace, ale zároveň si udržuje jakousi svoji auru tajemna, kterou veřejnost podvědomě vnímá. Jednou z mnoha forem interpretací či prezentací zajímavého antropologického nálezu může být rekonstrukce buď celého těla, nebo některé jeho části. Poměrně často se proto můžeme setkat s rekonstrukcí hlavy zemřelého s doplněním nedochovaných měkkých tkání obličeje. Model hlavy je rychleji a levněji proveditelný než celé tělo, ale svoji roli sehrává i to, že podoba tváře zemřelého je pro nás o něco důležitější než zbytek jeho postkraniálního skeletu.

článek ke stažení