Autor: Milan Svoboda

Baroko pro většinu z nás zosobňuje dynamická robustní architektura, emotivní fresky a sochy, či polyfonní hudba. Ale málokdo si už dnes umí představit, jak se toto období 17. a 18. století promítlo do kultury stolování a stolničení. Přitom i v tomto oboru lidské činnosti zanechal tento specifický sloh významnou a nesmazatelnou stopu. Stejně jako věže barokních kostelů vzpínaly své křivky k nebi a jejich emotivními freskami vyzdobené kopule rozeznívaly mocné tóny mnohohlasých mší a oratorií, stejně tak prostřená barokní tabule s sebou nesla výraznou monumentalitu a okázalost. A tak lze barokní stůl směle srovnat s barokní stavbou či zahradou. Možná je tato ztráta našeho dnešního povědomí o barokním stolování a všem, co s ním bylo spojeno, způsobena faktem, že jídlo bylo snědeno, nádobí umyto a sklizeno, hudba dohrála, hosté odešli. Míra pomíjivosti kultury stolu je dodnes veliká a nelze jí srovnat s trvanlivostí staveb, obrazů či hudebních děl. Barokních paláců, kostelů, zahrad a obrazů či fresek se dodnes zachovalo poměrně hodně. Ale stolní náčiní z 18. století už existuje jen sporadicky. Přesto jsme se pokusili u příležitosti letošního Roku osvícenské šlechty vzkřísit v jídelně na konopišťském zámku alespoň zlomek zapomenutého barokního stolničení. A co víc? Pokoušíme se, aby bylo možné vzkřísit i některé barokní chutě.