Autor: Josef Kandert

V průběhu 19. století se museli nejen súdánští muslimové, ale i muslimové obývající celý Přední Východ, vyrovnávat s narůstajícím vlivem Evropanů a tedy i s jistou emancipací místních křesťanských církví, které znala Evropa jako východní křesťany. Evropský mocenský tlak vyústil na jedné straně ve sjednocující proud různých muslimských náboženských skupin a bratrstev, na druhé straně vyvolal vzrůstající nepřátelství muslimské většiny vůči křesťanským minoritám. Něco podobného se začalo odehrávat i v Súdánu, poté, co se zde prosadila egyptská, respektive egyptsko-evropská vláda. Na severu se vzrůstající vliv egyptských a evropských vetřelců setkával s nelibostí většinového muslimského obyvatelstva, které vidělo jak v křesťanských misionářích, tak mravech egyptských hodnostářů ohrožení svého náboženství a svých morálních hodnot. V této době vystoupil Muhammad Ahmad ibn Abdalláh (narozený 12. srpna 1844), později označovaný jako Mahdí, tedy „bohem správně vedený“. Myšlenka ekonomické a společenské rovnosti hrála v jeho učení důležitou roli; odkazovala na jednu ze súr Koránu, kde se uvádí, že i poslední otrok je roven chalífovi. Na symbolické rovině byla tato ekonomická rovnost například vyjádřena v oděvu Mahdího stoupenců, kteří nosili svrchní košile s našitými barevnými záplatami jako znamením chudoby. Myšlenka nového uspořádání poměrů v Súdánu získávala stále více stoupenců, až dospěla centrální, chartúmská, vláda k názoru, že je třeba proti Mahdímu a jeho skupině věřících vojensky vystoupit a zlikvidovat je. Vojenský konflikt ale skončil vítězstvím mahdistů a vznikem nového státu, který přetrval patnáct let. Britské tažení proti vojskům chalífátu, v evropském chápání proti mahdistickým povstalcům, započalo roku 1897 výpadem přes hranice Egypta. Po několika menších střetnutí, v nichž byla vojska mahdistů donucena ustupovat na jih, k hlavnímu městu, došlo 2. září 1898 k rozhodujícímu střetnutí u Omdurmánu. Armáda chalífátu byla zdecimována o desítky tisíc bojovníků a Britové obnovili svou kontrolu nad Súdánem. Vojáci vítězné, britské armády si při návratu s sebou vezli celou řadu suvenýrů, zejména trofejních zbraní, a to zejména mečů, praporů a dýk. Dnes je vyhledáme jak v soukromých sbírkách, tak i v muzeích. V České republice jsou největší sbírky těchto zbraní uloženy v Náprstkově muzeu v Praze, v Městském muzeu v Moravské Třebové a ve sbírkách zámku Opočno; jednotlivosti a drobné soubory se nachází i v dalších českých a moravských muzeích a galeriích.

článek ke stažení