Autor: Victoria A. Goddard, Josep R. Llobera, Cris Shore

It would be impossible, in a short introduction, to do justice to the breadth and complexity of anthropological studies in Europe in the post-war period. What follows is simply an attempt to map out the broad developments that have shaped the scope and character of anthropological work in Western Europe. For heuristic purposes only, a rough periodization is given, setting out the general context within which the main themes of this introduction are explored. In particular, we focus on the category of the ‚Mediterranean‘ as a culture area and the slow and erratic emergence of ‚Europe‘ as a distinctive object of anthropological investigation. As we point out, much of the controversy surrounding these issues is bound up in wider questions of method (particularly the centrality of fieldwork), and the epistemological legacy of small-community studies which anthropologists have struggled to transcend. We ask, what have been the achievements of the past four decades of anthropological forays into Europe? When addressing this question we have focused predominantly on the Anglo-Saxon tradition of anthropology. There is an element of arbitrariness in our selection; but while recognizing that there is no single ap- proach to doing anthropology in Europe, we have tried to outline some of the problems associated with an anthropology of Europe. We have therefore concentrated on those works which we deem to be significant in defining the area of study.

článek ke stažení

Autor: Mgr. Lenka Jakoubková Budilová, Ph.D.

Text se zaměřuje na antropologické výzkumy na Balkáně od počátku 20. století do roku 1945. Shrnuje zájem anglosaské sociální a kulturní antropologie o tuto část Evropy a zasazuje jej do kontextu antropologie Evropy a komplexních společností. Zároveň poukazuje na sociální a politický kontext těchto terénních výzkumů. Zaměřuje se na témata, oblasti a perspektivy antropologů realizujících výzkumy na Balkáně. Pozornost je věnována také vzájemné spolupráci mezi anglosaskými antropology a představiteli lokálních badatelských tradic (etnologie, etnografie, folkloristika), stejně jako rozdílům mezi těmito vědeckými tradicemi.

článek ke stažení

Autor: PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D.

Předkládaná stať si klade za cíl analyzovat vybrané osobnosti bulharsko-makedonského obrození z hlediska podob jejich historické paměti. Zvláštní pozornost je přitom věnována „svatým místům“ obrozenské kultury – zejména hrobům a památce s nimi spjaté, jejichž prostřednictvím jednotlivé osobnosti sledované doby fakticky vstupují do historické paměti. Studie v tomto smyslu vymezuje dvě základní typologické skupiny obrozeneckých osobností. Na jedné straně vystupují ti představitelé bulharsko-makedonského obrození, jejichž místo posledního odpočinku je známé, ve své materiální realizaci zachované, a proto v této podobě může působit jako hmotný atribut kolektivní paměti. Na straně druhé je třeba hovořit též o skupině obrozenců původem z Makedonie, jejichž místo posledního odpočinku známo není. Tato dichotomie se spolupodílí na podobě a dynamice národotvorných procesů, jež jsou v bulharském i makedonském kontextu navíc komplikovány rozdílnými interpretacemi obou narativů. Jejich chronologické i tematické disproporce zůstávají i v současné době v mnoha ohledech otevřenou otázkou. Od zažitých modelů vzpomínkové praxe se pozornost dále konkretizuje na mechanismy ritualizované paměti Grigora Prličeva a Kirila Pejčinoviče, konkrétních představitelů obrozeneckého života, kteří za různých okolností dokládají kontinuitu historické paměti.

článek ke stažení

Autor: Mgr. Gabriela Fatková, Ph.D.

Bulharští Karakačani jsou usedlou skupinou transhumantních pastevců, která v posledních 60 letech prodělala výrazné proměny sociálního a materiálního života. Proměny jejich strategie pojmenování v průběhu 20. století jsou analyzovány na základě databáze obsahující údaje o 700 osobách. Posuny v těchto strategiích jsou zde zasazovány do kontextu probíhajících sociálních změn této nedávno usedlé populace. V kočovném období bylo běžnou strategií navazovat skrze jméno aliance s usedlou populací. Dnes je tato strategie převrstvena tendencí utužovat prostřednictvím pojmenování vazby uvnitř karakačanského společenství a utužovat tak již etablované vazby mezi příbuzenskými jednotkami. Jméno v tomto kontextu slouží nejen jako prostředek navazování vztahů a znak spřízněnosti, ale i jako etnický marker. Studie rozpracovává dynamický vývoj strategií pojmenování v rámci žitého prostoru, který jménu spoluutváření a skrze nějž se manifestují. Právě sledovaný vývoj ukazuje postupné oslabování patrilineárního principu pojmenování a nástup vyrovnanějšího sdílení jmen napříč matriliniemi a patriliniemi.

článek ke stažení

Autor: Mgr. Luděk Jirka, Ph.D.

Předmětem studie je teorie etnosu, jak ji definoval sovětský badatel Julián Bromlej, a možnosti a limity jejího užití na příkladu českých krajanů na západní Ukrajině. Teorie etnosu staví na základním předpokladu etnické sebeidentifikace příslušníků národnosti s „původním“ národně-teritoriálním celkem, ale také na pozitivním přístupu k ruské národnosti. V případě českých krajanů na západní Ukrajině se tak jedná o dvě kontradiktivní tvrzení a pomocí rozhovorů s participanty poukážu na základní úskalí Bromlejova předpokladu – přihlášení se krajanů k české národnosti a k „původnímu“ národně-teritoriálnímu celku nemohlo být uplatněno kvůli politice Sovětského svazu, která byla represivní, šířila strach, ale také umožňovala kariérní postup. Krajané se tak přihlašovali k ruské (nebo ukrajinské) národnosti, ovšem nikoliv z důvodu pozitivního vztahu, jak uvažuje Bromlej, ale jejich rozhodování bylo často účelové a pragmatické.

článek ke stažení

Autor: Marin Cvitanović, Ph.D.

The paper deals with the reproduction of stereotypes about the Balkans in the popular music of ex-Yugoslavia. During the last two decades, over a hundred songs in the Serbian and Croatian languages have been released, specifically mentioning the term Balkan and using it as a metaphor – to evoke and explain the atmosphere of war, poverty, conflict and passion, beauty, love and pride. Based on the analysis of these texts and the frequency of appearance of the themes and motifs, four distinct discourses can be identified: 1. the Balkans as an area of wars and conflicts, 2. the Balkans as an area of joy, passion and fatalism, 3. the primitive and aggressive “male” Balkans vs. the beautiful, proud and resistant “female” Balkans, and 4. the Balkans as Europe’s “Other”. The results show that, despite the inherent fluidity and the unclearness of the very definition of the Balkans and its spatial coverage (and therefore the possibility of distancing oneself from it), mostly negative stereotypes about the Balkans are being reproduced. They are not questioned in that process, but accepted and affirmed as a part of one’s own identity.

článek ke stažení

Autor: Doc. Marek Jakoubek, Ph.D. et Ph.D.

Základem textu je archivní dokument „Československý Národní Dům T. G. Masaryka – odbočka Vojvodovo, Rachovsko“, sepsaný v roce 1932 prvním českým učitelem ve Vojvodovu, Janem Findeisem, nacházející se t. č. v archivu Československého klubu T. G. Masaryka v Sofii. Text J. Findeise byl součástí Zprávy Československého Národního Domu T. G. Masaryka v Sofii – Bulharsko, která byla vyhotovena při příležitosti historicky prvního Sjezdu zahraničních Čechů a Slováků, pořádaného v Praze ve dnech 1. až 3. července 1932. Jako takový podává Findeisův text komplexní informaci o vojvodovské české komunitě, což z něj činí mimořádně důležitý pramen pro studium dějin Vojvodova. Edici dokumentu předchází úvod, seznamující čtenáře s kontextem studia vojvodovských dějin. Závěr pak tvoří zhodnocení daného pramene, zejména pak v kontextu tematizace fenoménu etnické indiference vojvodovské komunity.

článek ke stažení